Neuvěřitelné pojmy se objevují mezi ekonomy a účetními v našich organizacích. Ale nejde jen o pojmy, které ostatně mohou být nahrazeny cizími slovy (což může být ještě horší). Jde o to, že některé spolky vykazují děti jako své členy, nu a třeba se s nimi vidí jen jednou v roce, někdy ani to ne. Odůvodňuje-li se počtem členů žádost o dotace, činilo se tak v minulosti mnohdy systémem prachy na "mrtvé duše" (též jeden ze systémů tunelování prostředků daňových poplatníků nebo i šizení poctivých sponzorů.)
Ve výroční zprávě jedné z organizací se objevily tyto dva řádky: "V roce l999 se uskutečnilo celkem 47 výukových programů pro 1256 účastníků, tj. 3635 děťohodin." Logicky z toho vyplývá, že každé dítě si v tomto programu užilo tři výukové hodiny, na které bylo třeba vynaložit určitou částku peněz. Budiž!
Nahoře jsem použil třikrát pojmy v uvozovkách. Dalo by se bez uvozovek vyložit, jakože pohrdám prostředky a že i peníze posílám do háje. To bych nerad - i založit nový háj pár korun stojí. Ani pojmem "lidohodina" si nejsem jist, co když je správně "člověkohodina"(i mzda se vyplácí v hodinách nesvede-li to účetní systém za ucelený výkon hotového výrobku), ovšem děťohodina - to se mi slohem výroční zprávy potvrzuje jako skutečně existující.
Musí-li to být, ponechme však pojem účtařům a statistikům, protože ničím takovým KVALITU pedagogiky a sebevýchovy vyjádřit nelze. To už je lepší udílet Žluté kvítky, stříbrná léta, Březové lístky, Duhové ptáky a jiná vynalézavá ocenění, která u táborových ohňů nebo na stupních vítězů dostávají úplně jiný lesk a citový i myšlenkový vstup do duše hodnocených lidí i těch, kteří jsou účastni takového posuzování za živa a nikoliv až nad rakví. Zacházejme se slovy tak, jakoby měla svou hmotnost i na lékárnických nebo na jemných listovních vahách.
